Celer lidstvo zná již z dávnověku a první zmínky se datují do starého Egyptu. Celer se dokonce dostal i do Homérových básní. Symbolizoval smutek a smrt. Pěstuje se celer bulvový, který využíváme, jako kořenovou zeleninu, nebo celer naťový a celer řapíkatý. Naťový celer se pěstuje zejména na západě Evropy, Asii a v Americe. U nás je nejrozšířenější celer bulvový. Přidáváme jej do polévek, pod maso a do salátů. Šťáva z celeru zrychluje odbourávání alkoholu.
Popis celeru
Celer je silně aromatická dvouletá (jednoletá) kořenová (naťová) bylina. Listy jsou lesklé, dlouhé a klínovitě vejčité. Plodem je dvounažka. Celer je typická bylinka, která dala své jméno celé čeledi (dříve okoličnaté). Celer byl vyšlechtěn a jen ojediněle zplaňuje.
V listech celeru se nachází aminokyseliny, významné množství vitamínu C a také vitamíny skupiny B. Kořeny zase obsahují silici a dále cholin, rafinózu, maltózu, škrob a organické kyseliny. Pro celerové nažky je charakteristická silice s typickým aroma.
Použití celeru
Používáme bulvy a nať, ojediněle i semínka. Listy celeru působí protizánětlivě a močopudně. Je také vhodný pro diabetiky, zklidňuje a podporuje trávení, zpevňuje cévy. Velmi vhodný je také při obezitě. Zrychluje odbourávání alkoholu a je znám i jako afrodisiakum.
V kuchyni používáme listy, jako ochucovadlo do polévek, pod maso a do salátu. Používá se i na zdobení. Sušené listy a semeno se využívá ve směsích na grilování. Celerová bulva zase nalezne uplatnění při přípravě polévky (vaříme spolu s další zeleninou), do salátů, a výborná je také šťáva z celeru.
Listy celeru jdou také velmi jednoduše usušit a uchovávají si své aroma.
Pěstování celeru
Celer vyséváme počátkem února, nejpozději v březnu. Klíčí 2 – 3 týdny při teplotě 15 – 20 °C. Semenáčky celeru dále přesazujeme do sponu 3×2 cm, aby zesílil. Silné a vzrostlé můžeme po jednom umístit například do kelímku od jogurtu, můžeme také zkrátit kořeny (odvděčí se nám bohatším kořenovým balem). Na záhon přesazujeme koncem května. Semínka udržují klíčivost 3 až 5 let