Latinským názvem Cladonia rangiferina. Tato bělavá krasavice není čistě rostlinou, ale lišejníkem, proto ji v systému nacházíme v říši hub, oddělení Ascomyceta (vřeckovýtrusé), v rozsáhlé třídě Pezyzomycotina (pozn. nejrozsáhlejší třída vřeckovýtrusých hub), podtřída Lecanoromycetidea (pozn. skupina zahrnující lišejníky).
Každý asi ví, co je to lišejník – spojení houby s řasou – toto spojení patří k nejzajímavějším, neboť se houbě zkrátka nepodařilo řasu zahubit svým parazitismem, a tak se „spokojila“ s pouhým symbiotickým vztahem (tj. zjednodušeně houba zajišťuje živiny, řasa fotosyntézu).
Dutohlávka patří k lišejníkům malým keříčkům bílošedé barvy, její výška je okolo 10 cm. Rostlinné tělo (vzhledem k tomu, že hovoříme o lišejníku, raději stélka) je velmi rozvětvené, větví se do několika řádů. Plodnice dutohlávky jsou diskovitého tvaru. Pokud je dutohlávka na svém stanovišti výrazněji poničena, nelze čekat její rychlý návrat, jedná se o vcelku složitě uspořádaný organismus, a tak nepřiroste o více než půl centimetru za rok.
Cladonia je královna severní polokoule, avšak nalézáme ji i na jihu, a to v horách, z výskytu určujeme její abiotické potřeby – nesnese vysoké teploty a přílišnou vlhkost vzduchu – nacházíme ji spíše na otevřených prostranstvích, velmi nízké teploty ani velmi vysoké nadmořské výšky jí nevadí.
Jak už název napovídá, dutohlávka je pastvou pro soby v severských oblastech, ale i lidé ji používají jako pokrm. Droga je využitelná jako laxativum (pro léčbu zácpy). Nejzajímavějším použitím je výroba „živé vody“ neboli alkoholu Aquavitu, do kterého je dutohlávka přidávána především Skandinávci.